Začněte tím, že si s dítětem sednete a společně projdete celý pokoj. Rozdělte ho na zóny podle činností – spaní, oblékání, hraní, tvoření a učení – a v každé z nich určete, co se tam má skutečně ukládat. Pak vezměte papír a fixy a vytvořte jednoduchý plánek se symboly pro jednotlivé druhy věcí: oblečení, hračky, knihy, výtvarné potřeby, drobnosti. Tento plán pak přeneste na samotné úložné prostory. U každé krabice, koše nebo police nalepte štítek, který kombinuje slovo s obrázkem nebo piktogramem. Menší děti ocení barevné rozlišení – například modrá pro oblečení, žlutá pro hračky, zelená pro knihy. Barva funguje jako rychlá orientační pomůcka i pro toho, kdo ještě neumí číst.Druhý krok spočívá v tom, že označení musí být konkrétní a srozumitelné, ne obecné. Místo nápisu „hračky“ použijte „auta a vláčky“ nebo „stavebnice“. U oblečení se osvědčuje rozdělení podle typu: „trička“, „ponožky“, „spodní prádlo“, „tepláky“. Štítky pište velkými tiskacími písmeny, případně je doplňte obrázkem, který si dítě samo nakreslí – tím si k systému vytvoří vztah a snáz ho přijme za vlastní. Na police můžete přidat barevné pásky nebo samolepky, které vyznačují, kam až má být řada srovnaná. více informací použijte i uvnitř zásuvek: přihrádky rozdělte pomocí krabiček od bot nebo látkových organizérů a každou přihrádku označte zvlášť. Čím menší celek, tím snazší je udržet v něm pořádek.Nakonec myslete na to, že značení musí být udržitelné a musí se vyvíjet spolu s dítětem. Jednou za čas si projděte všechny úložné prostory a zkontrolujte, zda štítky stále odpovídají obsahu – co dítě odroste, to přeznačte nebo přemístěte. Vysvětlete dítěti, že úklid není trest, ale návrat věcí na své místo, a proto je důležité, aby každá věc měla své jasné označené místo. Když se štítek stane součástí každodenního rituálu, dítě si postupně osvojí návyk uklízet samo a vy už nemusíte nic připomínat. Stačí obrázek, slovo a barva – a pokoj se začne držet v pořádku skoro sám.
